Trávicí soustava

Trávicí soustava vířníků se skládá z ústního otvoru, hltanu, mastaxu (žvýkadla s kousacím ústrojím), jícnu, žaludku, střeva a řitního otvoru. I trávicí soustava může být u některých vířníků modifikována. Například u čeledi Collothecidae je navíc část mastaxu zvětšena v tzv. proventriculus, zásobní orgán určený pro získanou potravu. Ještě větší modifikaci nesou rody Asplanchna, Ascomorpha nebo Asplanchnopus, u kterých končí trávicí soustava slepě v žaludku. S trávením jsou spojeny i slinné žlázy ústící do mastaxu a trávicí žlázy napojené svými vývody na žaludek. Trávicí soustava nekončí ve skutečnosti řitním otvorem, ale kloakou, do které ústí i vejcovody a protonefridie. U samců trávicí soustava v drtivé většině případů chybí nebo je velmi zakrnělá.
Trávení probíhá většinou extracelulárně. Výjimkou jsou druhy sající např. obsah řas – Ascomorpha, Trichocerca. Tyto druhy nepotřebují nakládat s nestravitelnou hmotou a nemají proto ani trávicí žlázy. Žvýkadlo (mastax, trophi) slouží k nejrůznějším způsobům zacházení s potravou. Mimo to je mastax i důležitým taxonomickým znakem (často pomáhá s determinací až do druhové úrovně). Sestává ze dvou částí – kladívka (maleus) a kovadlinky (incus). Incus se dále dělí na stopku (fulcrum) a kusadla (rami), maleus se skládá z násadce (manubrium) a čelistí (unci).

Typy mastaxů:
Malleátní typ slouží k uchopování a zpracování potravy. Vyznačuje se charakteristicky masivními rami, unci nesou 4-7 velkých zubů. Tento typ nalézáme u čeledí Brachionidae, Epiphanidae, Mytilinidae, Trichotriidae a Colurellidae.
Malleoramátní typ tvoří přechodný typ kousacího ústrojí. Zuby fungují i jako filtrační zařízení (bakterivoři). Vyskytuje se u všech druhů z řádu Flosculariaceae.
Ramátní typ má vše kromě unci hodně redukované, fulcrum chybí zcela. Nachází se u pijavenek (Bdelloidea).
Uncinátní typ je charakteristický pro řád Collothecacea. Největší část žvýkadla je přeměněna ve vak, kde dochází k trávení (viz výše zmíněný proventriculus).
Kardátní typ slouží k sání. Je podobný virgátnímu typu mastaxu, avšak chybí hypofaryngeální sval. Vyvinuto je jen u druhů čeledi Lindiidae.
Virgátní typ kousacího ústrojí je velmi častým případem vykazujícím značnou variabilitu. Slouží k nabodnutí a vysání kořisti. Má dlouhé výrazné fulcrum, silné manubrium a hypofaryngeální sval. Virgátní mastax nacházíme zejména u čeledí Synchaetidae, Trichocercidae, Gastropodidae a Notomattidae.
Forcipátní typ hraje úlohu hlavně v lapání potravy. Tento typ mastaxu je prodloužený a vysunutelný z ústní dutiny. Vyvinut je jen u druhů čeledi Dicranophoridae.
Inkudátní typ slouží opět k lapání. Tvoří ho v podstatě jen incus – nese velké rami a redukované malei. Vyskytuje se u čeledi Asplanchnidae a je taxonomicky velmi užitečný.
Fulkrátní typ se vyskytuje pouze u Seisonidea.

Svalová soustava

Vířníci mají oba základní typy svalů – hladké i příčně pruhované. Pruhy jsou jednoduché a vedou tělem longitudiálně nebo cirkulárně. Pseudocoel slouží jako hydrostatická kostra a právě svalová činnost v něm zvyšuje tlak. Longitudiální příčně pruhované svaly retrahují koronu a nohu. Díky svalům bývají kontrolovány různé výběžky těla, štěty či ploutvičky, které však neslouží k pohybu, ale k úniku od predátora (např. u rodů Polyarthra, Hexarthra, Monommata nebo Filinia).

Nervová soustava

Centrem nervového ústrojí u vířníků je mozková uzlina. Z ní a několika dalších menších ganglií vybíhají nervy k nejrůznějším orgánům. Mezi smyslové orgány vířníků patří mechanoreceptory (brvy v koroně nebo jinde po těle), chemoreceptory (převážně v koroně) a fotoreceptory (oční skvrny vyvinuté poblíž korony, rostra nebo přímo u mozkového ganglia). Oční skvrny se během metamorfózy u přisedlých vířníků často ztrácí. Navíc se u vířníků vyskytuje retrocerebrální orgán, jehož funkce zatím není zcela známá.

Vylučovací soustava

Vylučování se děje protonefridiemi (plaménkovými buňkami) přítomnými v počtech 4-6 po stranách těla. Existují ovšem i výjimky s mnohem vyšším počtem protonefridií (např. Asplanchna sieboldi jich má až 100). Plaménkové buňky jsou svedeny do močového měchýře, který se vyprazdňuje do kloaky. Nejčastěji se vylučují amonné ionty NH4+.

Rozmnožovací soustava

Seisonidea se rozmnožují výhradně pohlavně – gametogenezí. Pijavenky (Bdelloidea) naopak pouze partenogeneticky, samci u nich nejsou známí. Obě zmíněné skupiny mají párové gonády. Monogononta mají gonádu nepárovou. U většiny druhů známe samce a rozmnožování probíhá cyklickou partenogenezí (heterogonicky). Heterogonie spočívá v opakování amiktické a miktické fáze (viz schéma rozmnožování na obrázku). Samičí gonáda se skládá z vaječníku a syncytiálního vitelária, které produkuje žloutek. Vaječník i vitelárium obklopuje folikulární vrstva. Již od počátku života vířníka je přítomen konečný počet oocytů. Malí samci nesoucí asi 50 spermií žijí často jen pár dní nebo maximálně týden, trávicí soustavu mají pouze rudimentární. Většina vířníků je oviparních. Někteří nosí vajíčka na těle (Brachionus, Polyarthra, Keratella), jiní je připevňují k substrátu (Epiphanes, Asplanchnopus) nebo je vypouštějí do vody a vajíčka se stávají součástí planktonu (Ploesoma, Notholca). Existují i druhy ovoviviparní, tzn. zadržující embrya v těle do doby, než se z nich vyvine nový vířník.